english version trojice fotografií s názvem Súdán na křižovatce
Khartoum - hlavní město Súdánu, křižovatka na soutoku Modrého a Bílého Nilu
Khartoum - lidé po staletí stojící na náboženské křižovatce islámu a animismu
Khartoum - protiklady, bílá a černá, bohatství a chudoba, mužské a ženské Jing a Jang







Súdán na křižovatce
V posledních dnech se dokonce i v našem zpravodajství, jinak jak se občas může zdát, zaměřeném především na novinky z bulváru či černé kroniky, objevilo několik zpráv spojených s děním na africkém kontinentě. Momentálně nejdiskutovanější zemí afrického kontinentu ve všech zahraničních médiích se totiž kromě Tuniska či Konga stal Súdán.


Súdán, pro představu země pětkrát větší než Francie, dospěla totiž po šesti letech od mírové dohody k referendu o rozdělení země. Současný prezident Súdánu Umar al-Bašír musí, pokud nechce znovuobnovit občanskou válku s referendem souhlasit. Byla to totiž jedna z podmínek mírové smlouvy, která před šesti lety ukončila téměř dvacet let trvající krvavou občanskou válku mezi severem a jihem při níž zahynulo na dva milióny Súdánců. Začátek referenda, které začalo minulou neděli a trvalo týden (9. – 15- ledna 2011), provázely bouřlivé ovace. Momentálně je zřejmé že referendum je platné, president ho uzná a pro odtržení jihu od severu se vyslovilo téměř sto procent jižanů. Měly by tedy následovat přirozeně oslavy, protože v důsledku referenda by měla v červenci vzniknout z jižního Súdánu nová Nilská republika nebo republika Ekvátorie. Jižané však jako by se již zalekli důsledků referenda, horečně neoslavují, aby (podle agentury Reuters) zbytečně nepodnítili nesváry mezi severem a jihem. Ehmm… jak víc už by je teď vlastně mohli podnítit?


Co je vlastně důvodem k rozdělení? Rozděleni by mohlo být takovou podvědomou obranou proti neodvratnému kolapsu společnosti v jeho přirozeném vývoji, je to ovšem zároveň jistý druh kolapsu neboli transformace současného systému. Touha po osamostatnění může mít několik příčin. Vždyť podobnou situaci jsme na vlastní kůži zažili v roce 1992 v bývalém Československu. Touha po moci, po šanci dosáhnout na peníze a řídit státní kolos, zamaskovaná nacionalismem vyústila v oddělení dvou států, které si byly kulturně, nábožensky a ekonomicky poměrně blízké a zároveň na sobě poměrně nezávislé.


V případě jižního a severního Súdánu jsou možné příčiny pro rozdělení velmi markantní a čecháčkovská touha po pozici na výsluní je v tomto případě odsunuta až na poslední místo. Obrovská rozloha Súdánu s sebou přináší spoustu pozitiv a zároveň problémů. Ty jsou vázány nejen na obyvatelstvo s rozdílnou kulturní historií, ale hlavně na zdroje vody a nerostného bohatství.


Hranice Súdánu byly násilně stanoveny po druhé světové válce a tak, jako tomu bylo u republik bývalého Sovětského svazu, nerespektovaly historické a kulturní tradice. Tak došlo k tomu, že vznikla republika, která je na severu cca od 14ctého století arabská, tedy nábožensky muslimská, zatímco na jihu křesťanská a animistická.


Súdánem protéká největší a nejvodnatější řeka afrického kontinentu, Nil. Tato řeka, která byla v minulosti zásadní pro vznik Egyptské říše, je momentálně hlavním zdrojem vody v jinak pouštním severním Súdánu. Ale jeden z jejích hlavních přítoků, tedy Bílý Nil, teče z jihu. A jih by rád stavěl přehrady pro uchování zdrojů pitné vody a výrobu elektrické energie. Více přehrad na jihu znamená méně vody v Nilu pro severní Súdán potažmo pro arabský Egypt. Většina nerostného bohatství se nachází na jihu či na hranicích mezi jihem a severem. Hlavní zdroje ropy, odváděné ropovody do rafinérií na severu leží téměř na hranici mezi jižním a severním Súdánem. Kromě ropy do rafinérií jsou ovšem do státní kasy odváděny i výnosy z prodeje ropy což se samozřejmě obyvatelům jižního Súdánu nelíbí.


A tak přesto že po rozdělení, řekněme jinak po odstřihnutí jižanských zdrojů ropy od severských rafinérií bude mít jižní Súdán ropu, kterou nebude moci bez rafinérií a ropovodů ani zpracovat ani prodat, chce nezávislost. Chce nezávislost, přestože odstřihnutím od severu zaniknou státní instituce, které v současnosti vytváří státotvornost a chrání své občany před násilím. Chce nezávislost i přesto, že musí do budoucna počítat s nesváry a s ataky ze strany většího souseda severního Súdánu.


Copyright (c)2008 Pavel Lisý contact